Román na pokračování

Kapitola 28.   Nábor

Požáry pomalu likvidovaly poslední zbytky původního Gotten Mai. Na bývalém náměstí Osvobozených pomáhala Ambrelina Keretová hrstce vojáků ošetřovat raněné a doplňovat zásoby pitné vody. Rádiový ani obrazový kontakt s okolním světem už nebyl možný. Nebylo ani jisté, zda vůbec nějaký civilizovaný svět je.

„Dochází nám pitná voda,“ přišla Ambrelina do stanu vrchního generála.

„Tak to je průšvih. Už nevíme, kde ji jinde brát. Snad druhá četa, ale nevím, v téhle tmě ani vysílačky nefungujou,“ odpověděl ten starší muž poslední poslankyni, která měla ve tváři značné množství tržných ranek.

„Pane generále, pane generále. To musíte vidět,“ vtrhli do stanu dva vojíni. Ten byl jejich příchodem tak překvapen, že chvíli trvalo, než se zorientoval na okolní dění. Vyšel ven mezi stojící dav, který se najednou utišil a pozoroval záři přibližující se od jihu.

„Co to je?“ mračila se Ambrelina.

„Svítání,“ odpověděl generál a na jeho tváři se objevil úsměv. Ve stejnou chvíli se ozvalo hluboké dunění a ze sutin se začal sesypávat jemný prach a kamínky v důsledku slabého chvění, které to přejasné světlo doprovázelo.

„Ale proč svítá na jihu? To přece nedává…“

***

„…žádný slitování. Budeš sloužit mě, a celé této zemi. Zapamatuj si to Sandro. A proto to chceš strašně moc udělat. To ona ti zabila Herwarda. Ona zničila tvojí lásku.“

„Ano, zničila mojí lásku,“ opakovala Sandra bez jakýchkoli emocí a svůj pohled nespustila z muže v bílém.

„Co uděláš?“

„Zabiju Jemiu. Mysta ochromit, poranit, znehybnit, vzít mu klíč a dát vám ho spolu s ním.“

„Výborně, děvče,“ sledoval stále její oči, které ani nemrkly. „Tak tedy do toho.“

Náhle zvedl vítr a tělo muže v bílém se rozzářilo bolestně bílou magnesiovou září, která vše pohlcovala. A když pak najednou pohasla, nebylo na okraji útesu místa zvaném Dlouhej konec, naprosto nic.

Nic až na…

***

„…porost mi už leze na nervy. Kde je ta silnice?“

„V klidu, jedeš po ní,“ odpověděla Jemia.

„Ne, nejedu. Vůbec nevím, kde jsme. Pořád jedu na sever, ale žádné budovy, města, nic nestojí tam, kde by mělo. Čili, ztratili jsme se.“

„Zlato, trosky zatím posledního města jsme minuly před půl hodinou. A bylo tak dokonale zdecimované, že jsme měli co dělat, abychom poznali, že tam vůbec kdysi žili lidé. A přes tu řeku se projet nedalo, protože prasklá přehrada ztrhla všechny mosty.“

Chytl ji za ruku. Letmo se na ni podíval a usmál.

„Pozor, ŽENSKÁÁÁ!“ vykřikla Jemia a Myst okamžitě strhl volant. Auto jen o chlup minulo její štíhlé tělo. Brzdy začaly kvílet.

„Můj bože. Určitě tam před pár vteřinami nebyla. Najednou se tam objevila,“ vyhrkla Mia.

„Kdo to sakra může být?“ mnul si Myst po zastavení bolavé břicho.

Ta neznámá se pomalu otočila. A v tu chvíli Mystovi i Jemie spadla čelist. Oba ji znali. Před nimi stála Sandra. Dívali se na ní a ona se dívala na ně. Ale její pohled byl podivně prázdný.

„Musíme ji vzít s sebou,“ řekl Myst a otevřel dveře auta.

„Počkej Myste, něco se mi na tom…“

***

„…nezdá? Není čeho se bát madam Keretová,“ říkal ještě před chvílí ten generál. Nyní už však náměstí bylo doslova obklíčeno vojáky se žlutě zářícíma očima. Spousty raněných se snažilo utéct, ale armáda systematicky pohledem do očí vysála život každého, kdo se o útěk jen pokusil.

„Teď jsou jen dvě cesty smrtelníci,“ ozval se mohutný hlas muže v bílém, který zaujal původní místo sochy Spravedlnosti, ze které zbyl jen vysoký betonový podstavec. „Buď já a nebo smrt. Podívejte se na sebe. Jste jen ubohé smrtelné nic. Vaše city vás po staletí oslabovaly stejně tak, jako nemoci ničily celé vaše rody. Nyní vám dávám jedinou příležitost, jak se stát víc než jen člověkem. Jak se stát bohem, hybatelem světa. Nesmrtelným, nezranitelným, bez slabostí. Vývoj jde kupředu a jen silní mohou zůstat. Pokud chcete patřit mezi ně, tak poklekněte." Nenasytným pohledem přejel masu lidí.

Někteří lidé poklekli. Ale jen hrstka.

„Vás, nechť si vezme smrt,“ a rázem se všem těmto lidem ozvalo v hlavě hlasité pískání. Mezi nimi i Ambrelině Keretové, která též nepoklekla. Všichni stojící se okamžitě chytali za spánky a padaly k zemi. Z očí, uší i nosu se jim linula krev a z úst zvratky. Všichni se svíjeli v silných křečích, které utichly až spolu s tlukotem srdce.

„Tak, mí věrní,“ pokračoval, když bylo po všem. „Vy mi nyní pohlédněte do očí.“

Zbylí lidé tak učinili.

Oblek i oči muže v bílém se proměnily doslova v gejzír světla, který pohlcoval každého, který se na něj díval. Země se rozechvěla. Pak se ozvalo hlasité zahřmění, po kterém vše ustalo a světlo pohaslo.

Z kleče nyní vstávali další lidé se žlutě zářícíma očima a poslušně se řadili do šiků. Jejich pleť byla bledá jako sníh. Bez krve.

Zničené město Gotten Mai se oficiálně stalo městem duchů.



Ondřej Bezouška

DalšíPředchozí

Novinky

30. listopadu

Děkujeme za vaši trpělivost při vyhlašování celkové vítězky. Věříme, že vás severská fotogalerie příjemně překvapila. Díky všem a snad na brzkou viděnou s vaší fantazií na jiném místě a v jiném čase.

27. listopadu

Redakční komise dnes rozhodla o celkovém vítězi. Nominaci online očekávejte v nejbližších hodinách.

23. listopadu

První český internetový román na pokračování je u konce. Vyhlášení celkového vítěze bude do konce tohoto týdne. Prozatím díky za přízeň a hezké počtení.

29. října

Velké finále je tu. Je nám ctí a potěšením oznámit vám, že do finálového kola potvrdil vstup nový partner, Divadlo Kalich, jedna z nejvýraznějších současných pražských scén.


neoluxor


fragment


SGJS


SGJS
logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
hledat na Google v Česku Google v Česku
hledat na Google v Česku
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Pátek 24. 11. 2017 Svátek má Emílie
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz