Román na pokračování

Kapitola 29.   Lest

„Počkej, Myste, něco se mi na tom…“ vykřikla Mia, ale to už její přítel vystoupil z vozu a vydal se dívce naproti. Dříve než stihla cokoliv udělat, Myst se k Sandře přiblížil a uchopil ji za paži. Zdála se otřesená a ještě stále balancovala na patách jako člověk, který se zničehonic objeví mezi dvěma míjejícími se expresy.

„Sandro?“ oslovil ji. Oděv měla potrhaný a tvář bledou s očima usazenýma v tmavých propastech. Když si uvědomila, kdo k ní promlouvá, natáhla paže a zaklesla se Mystovi kolem krku. Nebýt jeho pohotové reakce, určitě by se skácela k zemi, ale on ji včas uchopil a nabídnul jí oporu. Zdálo se, že jí v jeho náruči opustily i poslední zbytky sil.

„Na,“ vrazila Mia dívce láhev s vodou. Ta ji s vděčností přijala. Sotva dbala toho, že jí vodu nabídla dívka, kterou tolik nenáviděla. Svět získal obskurní nádech. Zlatavá záře na jihu rostla a zakusovala se do tmavé oblohy. Mie se zdálo, že slyší dusot nohou, při kterém se jí vybavily mašírující šiky ze starých válečných filmů.

„Děkuju vám,“ Sandře se do tváří vrátila krev. Byla slabá, ale zdálo se, že bude v pořádku. „Přelstít toho netvora byl jediný způsob, jak tě v tomhle šíleném světě najít,“ svěřila se Mystovi. Mia si musela připustit sympatie, které v ní tímto odvážným činem její sokyně vzbudila.

„Zabiju Jemiu. Mysta ochromit, poranit, znehybnit, vzít mu klíč a dát vám ho spolu s ním,“ zopakovala jim svoje poslání. Když jí ta slova vycházela z úst, Myst s Miou se nemohli ubránit tomu, aby jejich těly neprojel elektrizující záchvěv chladu.

„Nakonec se mi ho zmást povedlo,“ trpce se zasmála a dopřála si další doušek vody. „K čemu ten klíč ale je?“ Zeptal se Myst a nevědomky uchopil předmět, který mu visel na hrudi.

„K čemu?“ zopakovala Sandra. „To ti hned povím,“ pustila se do vyprávění.

…Vysoká, štíhlá silueta muže v bílém se tyčila proti rostoucí mléčně žluté záři, která byla stále blíž. „Vůd-ce, Vůd-ce,“ neslo se jednohlasně z řad v dáli. Ten zvuk připomínal přicházející bouřku. Na obzoru se z prachu zvedalo torzo Gotten Mai. Rodící se žluť vytvářela skrze trosky budov stínohru plnou čerstvě poraženého dobytku.

„Vůdce by na tebe byl hrdý,“ pronesl muž v bílém k postavě, která stála po jeho pravici. „Bude jich víc, pane, víc. Každou minutu se naše řady násobí,“ odpověděl ten, k němuž byla slova směrována. „Není nic, co by nás mohlo ohrozit,“ pokračoval.

Muž v bílém, jako by na to chtěl navázat, řekl: „Ne, nic nás nezastaví. Je zde ještě ten mladík, s nímž se musíme vypořádat. Jeho matka se vzešla z úsilí naší ideologie a on v sobě nosí sílu, o které nemá zdání. Na severu leží místo, kde tuto sílu může znásobit. Získejme toho mladíka do svých řad dříve, než se tam dostane, a to místo jej učiní našim novým vůdcem. Budou z nás bohové.“

„Ale on není na naší straně, pane.“

„Brzy bude,“ odvětil okamžitě muž v bílém a jeho hlas byl prostý jakýchkoliv pochybností. „A teď do práce!“ poručil svému společníkovi. Ten bez váhání uposlechl…

„Kdo byl ten druhej chlap?“ vykřikl zvědavě Myst.

„To kdybych věděla, stáli ke mně oba zády. Zdálo se mi však, že na sobě měl policejní uniformu.“

Ilian, napadlo Mysta a Miu okamžitě.

„Musíme to místo najít dřív, než tě dostanou, Myste,“ vyhrkla Sandra.

„Ano, to musíme,“ připustil odevzdaně Myst. Kdoví, zda si uvědomil, že on sám je tím jazýčkem vah, který se překlopí vlevo, či vpravo a vezme s sebou celý svět.

V tu chvíli je z myšlenek vyrušil smrtelný kvikot nějakého tvora – snad zajíce či veverky. Když otočili zraky, zjistili, že se nachází na pokraji zlatavě zeleného přílivu rostlin, který je pomalu obepínal. Mia ještě koutkem oka spatřila, jak tělo drobného hlodavce zmizelo v rudém chřtánu jedné z těch rostlin a ven zůstaly trčen jen bílé, chlupaté běhy.

„Do háje,“ zaklel Myst. Brzy měli rostliny téměř pod nohama. Šlahouny jim začaly obepínat vůz a z jejich sítě se ozývalo vzdáleně lidské šeptání. Sandra, která seděla ve voze, napjala všechny síly a rychlým pohybem vtáhla Miu dovnitř. Staré nepřátelství jako by v tomto světě zpřevrácených hodnot bylo zapomenuto.

Pařát jedné z těch rostlin se však přilepil na Mysta něčím, co připomínalo bodláky o velikosti mužských pěstí. Mladíkovi se s vypětím sil povedlo šlahounu zbavit a dostat se do bezpečí. Mia už seděla za volantem a snažila se uvést automobil do pohybu. V tom na okno za Mystovými zády něco narazilo. Byla to otevřená tlama jednoho z těch organických výhonů. Sandra při tom pohledu vykřikla a ochvěla se, neboť si byla jistá, že ten útvar připomínal lidský obličej.

„Bože, ono to spásá všechno živé, co se tomu namane do cesty!“ vykřikl Myst, aniž věděl, jak blízko je pravdě. Rostlina s každou kapkou nové krve sílila. To už Mia zařadila rychlost a vůz vystřelil kupředu. Jejich směrem byl Svagham. Na vozovce zůstalo několik odtržených šlahounů, které byly ihned pozřeny a rostlina tak získala na ztracené síle.



Ivan Burda

DalšíPředchozí

Novinky

30. listopadu

Děkujeme za vaši trpělivost při vyhlašování celkové vítězky. Věříme, že vás severská fotogalerie příjemně překvapila. Díky všem a snad na brzkou viděnou s vaší fantazií na jiném místě a v jiném čase.

27. listopadu

Redakční komise dnes rozhodla o celkovém vítězi. Nominaci online očekávejte v nejbližších hodinách.

23. listopadu

První český internetový román na pokračování je u konce. Vyhlášení celkového vítěze bude do konce tohoto týdne. Prozatím díky za přízeň a hezké počtení.

29. října

Velké finále je tu. Je nám ctí a potěšením oznámit vám, že do finálového kola potvrdil vstup nový partner, Divadlo Kalich, jedna z nejvýraznějších současných pražských scén.


neoluxor


fragment


SGJS


SGJS
logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
hledat na Google v Česku Google v Česku
hledat na Google v Česku
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Pondělí 25. 9. 2017 Svátek má Zlata
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz