„Tak co je s tou bankou, to jste se tam pořád nedovolala?“, brunátný Kratolin stál ve dveřích své kanceláře a nevěřícně hleděl na svoji asistentku, která jako by ho nevnímala a nevzrušeně pokračovala ve své činnosti. Bylo krátce po čtvrté hodině odpolední, konec pracovní doby se blížil.

Dál pomalu listovala v posledním čísle módního časopisu a bez uzardění začala šéfovi vysvětlovat, že už se sice do místní pobočky banky Impossant dovolala, ale na jejího ředitele jí nespojili : „Má prý veledůležité jednání, nechce být rušen, sami se ozvou a …“

„Dobře, dobře, počkáme“, přerušil její vysvětlování teď už o poznání klidnější Kratolin.

Bylo mu jasné, že stejně k vyplacení pojistky za zničený závod jen tak rychle nedojde. Peníze z ní by ale potřeboval co nejdříve. Probíhající stávka rybářů, odstávka provozu jednoho jeho klíčového zpracovatelského závodu kvůli požáru, to všechno se odrazí ve snížení předpokládaného zisku. A s ním už kalkuloval pro své další investiční záměry. Hodlá vložit volný kapitál svého impéria zejména do okolí Svaghamu a Dlouhého konce. Zveřejněné statistiky jasně hovoří o narůstající turistické návštěvnosti tohoto území a tím se stává pro investory zajímavým. Bude teď rozhodující, kdo z podnikatelů zareaguje nejpružněji a vybaví kraj chybějícími ubytovacími a gastronomickými kapacitami. Musí proto jednat s bankou o vyplacení pojistky. Čím dřív, tím líp. Ale banka bude chtít vědět, jak vlastně požár vznikl, kdo ho zavinil. Kriminálka už na tom sice začala pracovat, ale jde to moc pomalu, konkrétní výsledky zatím nejsou prakticky žádné. Ani ten šéf kriminálky se mu dnes neozval, povzdychl si. Asi bude spíš muset nahradit výpadek zisku překlenovacím bankovním úvěrem. Naštěstí ředitel banky Impossant byl vždy v této záležitosti vstřícný.

Prošel zamyšleně sekretariátem a málem zapomněl, že chtěl své asistence pěkně zostra říct svůj názor na čtení časopisů v pracovní době. Než se však stačil k ní otočit a napomenout ji, uslyšel její nadšený výkřik.

„Tak šéfe, to je ono. Konečně jsem to našla. Tyhle šatičky, tenhle modýlek, to bude pravé ořechové pro vaši paní. V nich nebude mít konkurenci“, vypadala spokojeně a podávala Kratolinovi otevřený časopis a v něm založenou velkou bílou obálku.

„Co to, je?“, zvědavě se po obálce natáhl, časopis nechal bez povšimnutí. Věděl, že obálka musí obsahovat něco mimořádného. Došlou poštu mu jeho asistentka dle vžitých pravidel předávala vždy jen jedenkrát denně, dopoledne v 10 hodin. Pouze ve výjimečných případech mu směla poštu předat mimo dohodnutý čas. Těch případů však nebývalo do měsíce mnoho.

Pohlédl na obálku, odesílatelem byla firma CEE Promotion. Netrpělivě z obálky vylovil její obsah. Byla to pozvánka. Přelétl očima stručný text a vzdychl si: „Tak přece.“

Samozřejmě, že věděl o akci, na níž je teď zván. Dostával jako ředitel významné korporace a jeden z nejbohatších mužů regionu pozvánky na lecjaké akce. Sám si pak vybíral, kam půjde a kde naopak jeho přítomnost není nutná. Bláhově očekával, že ho tentokrát neosloví. Za situace, kdy vyšel najevo jeho vztah s tou Keretovou a jeho milostná aféra s poslankyní a bývalou členkou Europské vlády teď zaplní první stránky tisku, by se nejraději alespoň na čas trochu stáhl do pozadí, až si média vezmou na přetřes někoho nebo něco jiného.

„Vážený pane, zveme Vás na slavnostní galavečer pořádaný pod záštitou kanceláře předsedy Europské vlády při příležitosti otevření Kongresového centra v Gotten Mai. Pozvánka platí pro dvě osoby. Těšíme se na shledání s Vámi“, stálo na pozvánce. K ní byl přiložen podrobný program večera. Už jen z letmého pohledu do něj bylo Kratolinovi jasné, že se bude jednat o jednu z nejvýznamnějších společenských akcí za několik posledních let. A na ní by jako významný byznysmen neměl chybět, taková akce skýtá mnoho šancí k navázání nových obchodních vztahů. A navíc ta záštita Europské vlády velí srozumitelně všem pozvaným, že se galavečera prostě musí zúčastnit.

Po tomto zjištění Kratolin ztěžka vydechl, z té bombastické akce není pro něj úniku. Zamířil zpět do své kanceláře. Zapomněl, že právě směřoval nadýchat se alespoň na chvíli čerstvého vzduchu na malou terásku, kterou disponovala kancelář sekretariátu. V zádech ucítil tázavý pohled své asistentky. Spěšně zavřel za sebou dveře.

Aby se vyhnul společenskému faux pas, bude muset vzít s sebou do té vybrané společnosti svoji paní, bylo mu jasné. Ale jak to pak vyřeší až se tam potká s Keretovou, přemítal a nervózně si okusoval nehet na malíčku levé ruky. Svého zlozvyku z dětství se asi už nikdy nezbaví.

Sotva usedl zpět do svého ředitelského křesla, ozvalo se kratičké zaklepání a do jeho kanceláře téměř tanečním krokem vešla asistentka: „Šéfe, tady máte inspiraci. No není to nádhera? V takovém sexy modýlku by se vaše paní v plejádě těch všech VIP a celebrit zvlášť vyjímala. Hm, škoda že to neuvidím na vlastní oči“, povzdechla si a podala Kratolinovi časopis, který už mu prve v sekretariátu nutila společně s obálkou.

Kratolin tupě hleděl do časopisu, ze kterého se na něj usmívala modelka v krásných večerních šatech, s hlubokým výstřihem a s rozparkem na pravém boku, který dosahoval téměř až k jejímu pasu. Musel uznat, že jeho asistentka má opravdu vkus. A taky uznal, že by v nich Lily byla opravdu neskonale půvabná, pokud se rozhodne pořídit si je.

Na stole se rozezněl telefon. Asistentka, která se mezitím vrátila na své pracoviště mu přepojila hovor s bankou, na drátě byl sekretariát ředitele. Konečně.

„Dobrý den pane Kratoline, moc se omlouvám“, ozvalo se ve sluchátku ,, Pan ředitel musel urychleně odjet z města, mám vás požádat o trpělivost, pan ředitel se ozve, snad už zítra, pokud bude všechno v pořádku“.

„Děkuji za vyřízení vzkazu, budu se tedy těšit na zítřek. Asi mi nemůžete prozradit nic bližšího, co přimělo pana ředitele k tak rychlému odjezdu z města?“, odvětil Kratolin.

Ve sluchátku se po kratičkém zaváhání ozvalo: „Víte, já přesně nevím, ale týká se to jeho syna.V tom Dlouhým konci, jak před chvíli informovali v rádie o té zvláštní katastrofě, nebo někde tam blízko, na pobřeží, má být už několik dní syn pana ředitele s jachtařským oddílem na letním výcvikovém campu, zítra se měl vracet, pan ředitel se synovi nemůže dovolat, dostal o něj strach, když mluvili o mrtvých, nezlobte se já opravdu nevím, snad všechno dobře dopadne….“

Kratolin jako by oněměl, nezmohl se na slovo, teprve cvaknutí na druhém konci a následné ticho v telefonu ho probralo ze strnutí. Taky zavěsil sluchátko, pohlédl na hodinky a rozhodl se, že dnes už bude končit. Pojede domů a teprve tam si poslechne nejnovější zprávy, aby se dozvěděl o té zvláštní katastrofě na Dlouhým konci o níž se před chvílí dozvěděl z telefonátu z banky. Cestou snad najde v sobě odvahu promluvit si s Lily o svém vztahu s Keretovou. Neblaze ale tušil, že to co pak přijde, bude další katastrofa, doufal jen, že na rozdíl od té v Dlouhým konci se tato obejde bez ztráty na lidských životech.

Rozloučil se s asistentkou, sešel do podzemních garáží, nasedl do svého vozu a opustil sídlo centrály Sea Food Corporation.



Dagmar Valentová

DalšíPředchozí