Sandra kráčela úzkými křivolakými uličkami nedaleko centra města. Ačkoli se blížil večer, kypělo životem. Všude kráčely davy lidí a místní obchůdky, restaurace byly nyní takřka přeplněné. Nic nevybočovalo ze svého chodu, a to i přesto, že mezi obyvateli kolovaly děsivé zvěsti o dění na Dlouhým konci.

„Další informace o Dlouhým konci. Co se v temnotě skrývá?!“ hlásal prodejce jednoho bulvárního plátku, který šel na dračku. Sandra se ke kamelotovi, mávajícímu novinami, okamžitě vydala. Než k němu však stihla dojít, ozval se za ní hlasitý zvuk motoru. Ohlédla a spatřila znepokojivou věc. Armádní vozidla. Její klid i optimismus byly tatam.

Po hlavní silnici místo automobilů a autobusů projížděla obří kolona tanků a náklaďáků, napěchovaná plně vyzbrojenými vojáky s plynovými maskami. Ruch i obyčejný život v ulici se zastavil. Všichni mlčky sledovali nekončící řadu, která míříla na sever.

„To není možný. To se mi jen zdá,“ opakovala si Sandra pro sebe, aby se uklidnila a její tělo zakryl stín obrovského nákladního auta s jednou velkou chemickou raketou Seerees. Vložila si do úst cigaretu, třesoucí se ruce ji však nedovolily zapálit.

Za necelou čtvrthodinu seděla v blízké zpravodajské kavárně Violin, kde neustále běžely na televizní obrazovce místní zprávy. Místo nějaké armády však nyní sledovala auta boháčů - snobů, kteří se sjížděli do Gotten Mai na otevření zdejšího kongresového centra. Kamera zrovna zabírala Fredericka Kratolina s jeho ženou, jak vystupují z limuzíny. Náhle se obraz změnil a ukázal vojenské vozy jedoucí směrem z města na sever.

„Je to sotva necelých pět minut,“ hlásala živě redaktorka zpráv přímo z místa, „co se tma, která zahalila Dlouhej konec, začala rozšiřovat. Nevíme zatím, do jaké míry naroste, jisté však je, že se pohybuje téměř dvou set kilometrovou rychlostí za hodinu. Podle našeho zjištění ji údajně způsobuje nějaký neviditelný plášť v atmosféře, který veškeré světlo pohlcuje a zabraňuje nám pohlédnout na dění v oblasti postižené tmou.“

„Panebože,“ řekl číšník. Celý bledý zahodil stříbrný podnos a okamžitě utekl z restaurace pryč. Pár dalších ho následovalo. Sandra se však dívala dál.

„V temnotě, jak můžete vidět,“ natočila se bokem ke kameře, aby odhalila pohled na černou, bíle probleskující stěnu, „je nějaká prapodivná bouře. Vláda všechny občany žádá, aby nepanikařili, zůstali doma v bezpečí a pozorně sledovali naše…“. V tu chvíli se signál přerušil.

„HEJ! Co je s tou televizí?“ zakřičel jeden host. Zároveň se venku ozvala salva hlasitých ran podobných hromům.

Sandra neváhala a vyběhla se s ostatními podívat ven, před čím někteří lidé tak utíkali a jiní zírali s pusou dokořán. Předem ale tušila, co to asi bude. Za dveřmi okamžitě spatřila hrůznou černou stěnu, která zakrývala a pohlcovala rychle celé město. S pravidelným opakováním ji prořezávaly ony bílé blesky.

Všude zavládl hysterický křik a panika.

Kdesi z hlavní silnice se ozvalo pískání brzd a poté hlasitá rána. Jedno osobní auto vylétlo do vzduchu a svůj let zakončilo nárazem do výlohy knihkupectví Romannyk.

Světlo začalo rychle ubývat. Pouliční osvětlení se zapnulo, slunce rychle mizelo z oblohy, až se vytratilo úplně a nahradila ho téměř dokonalá tma.

Většina prchajících se zastavila a sledovala dění kolem sebe. Byl slyšet dětský pláč.

V tom nastalém chvilkovém tichu se opět k zemi spustila salva bílých blesků, které se zaryly do stěny rohového domu nejstarší městské banky. Ozvala se rána. Celá boční stěna budovy se jakoby vyboulila a poté se rozlétla ve změti suti na prchající dav pod ní. Další blesk se zabodnul do země, kde srazil několik kolem prchajících lidí. Ve vzniklém kráteru, okamžitě vyrašila prapodivná nažloutlá vegetace. Pouliční osvětlení zhaslo. Křik a panika dosáhla svého vrcholu. Lidé utíkali všemi směry. Auta do sebe narážela. Další osoby vtrhly do blízkého obchodu se zbraněmi, kde se zásobili puškami a střelivem.

Sandra proběhla skrz blízkou restauraci SeaFood s převrácenými stolky a židlemi. Vše teď jasně osvětlovaly obrovské požáry a výbuchy způsobené bouří. Jen co vyběhla druhým koncem restaurace ven, prolétl její střechou jasný blesk. Zdemoloval pípu s pultem se a zpěněné pivo se vyvalilo ven. Tlaková vlna strhla dívku k zemi. Kusy skla z výlohy se jí přitom zaryly do zad a levého ramene. Hlasitě zasténala, ale místo pomoci se dočkala pošlapání od několika prchajících lidí. S obrovským strachem a řeznou ránou na čele se rozhlédla kolem a v dálce spatřila ve světle plápolajícího ohně postavu celou v bílém se žlutě zářícíma očima. Jedově se na ni usmál. Okamžitě se jí zmocnila panika. Pokusila se vstát, ale bolest v ní byla však moc velká. Ječela, plakala, ale postavit se nedokázala. Náhle jí popadly ruce starého muže, který až moc silně voněl tabákem. Pomohl jí na nohy, odkulhal s ní několik metrů ke svému vozu, kde ji položil na zadní sedadlo. Třesoucí se Sandra uslyšela ještě nastartování motoru a pak upadla do bezvědomí.



Ondřej Bezouška

DalšíPředchozí