Jeli už více jak dvacet minut. Cesta vedla po širokých několika proudových ulicích, míjeli skleněné budovy, rychloprodejny s potravinami a v jejich závěsu život. Náhle se před nimi objevila sluncem prosvícená hala, na níž byl nápis Severní nádraží. Myst si všiml, jak se obloha začala měnit do barvy nachu. Připadalo mu, že se stmívá.

„Sjeď do podzemních garáží,“ přikázal řidič dálkového autobusu. Zanedlouho se ocitli v -3. patře.

„Číšníku a teď zajeď dozadu, tam zastav, vypni motor a naval klíčky,“ zavelel. Myst poslušně zastavil a aniž by se otočil, hodil mu je.

„Víš, kdo to je, ty hospodskej košiláku?“ zeptal se řidič a ukázal mladíkovi tu samou fotografii, kterou policisté nalezli v bytě zavražděného majitele baru, Sorneho.

Myst pobledl a ztěžka polknul. Jeho zaměstnavatel a dívka, kterou měl rád, spolu dohromady. Nahá Mia... ten zavšivenej barman. Pocítil vztek a touhu po pomstě. Chtělo se mu zvracet. Prasečí oči řidiče se smály. „A ty mi dej ten balíček,“ trhnul s ramenem Kristin.

„Myste, dej mu ho,“ řekla smířlivě svému synovi.

Bezmyšlenkovitě mu podal balíček. Žluťák hravě prořízl obal čepelí nože. Vypadl z něj kovový klíč, který okamžitě sebral.

„No a nyní... Že bych vás nechal ŽÍT?“ řehtal se řidič vystupujíc ze dveří auta.

„Myste, poslouchej, musíš zpátky na Dlouhej Konec,“ rychle zašeptala Kristin.

„Cože..? To si jako myslíš, že budu cestovat stovky kilometrů sem a tam. Máš mě za blázna? Vidím tě poprvé v životě, jsem unavenej a je mi sakra jedno, co chceš, a co si myslíš. A navíc si mi v tom dopisu psala, že se tam nemám vracet... kvůli tomu, že mi hrozí nebezpečí, haha,“ odvětil sarkasticky Myst.

„Vím, chlapče... to, co ti ukazoval na té fotce, je...“

Sklo u dveří na straně Kristin se vysypalo. „NENECHÁM,“ zakvičel řidič.

„Myste, utíkej, ty máš pravý klíč...v kapse...Gudon tě najde. Neboj je stále za tebou,“ stačila vzlyknout a dostala rány nožem.

Mladík byl přidušený hrůzou. Pryč, pryč, jen pryč. Utíkal nahoru mezi lidi. A za ním se řidič dálkového autobusu usmíval. „Měj se číšníku, běžíš správným směrem. Neboj se té tmy a brzy na viděnou,“ mumlal si zlověstně pro sebe odcházejíc od vozu, kde bezvládně leželo tělo Kristin.

Myst těžce oddychoval. V hlavní části nádraží zamířil rovnou k pokladnám. „Marviq Gee,“ stačil říct. Zaplatil částku za jízdenku a běžel k nástupišti číslo 6. Vlak odjížděl za 15 minut. V dálce zahlédl policisty a vydal se rychle k nim. „Dobrý den, šel jsem od svého vozu dole v -3. patře a nějakej divnej chlap tam bloumal kolem aut,“ řekl. Strážníci tam ihned svižným krokem odešli. Stačili však dojít jen k výtahu k podzemním garážím, když se ozval příkaz z vysílačky: „Všem jednotkám. Všem jednotkám. Vyhlášen stav nejvyššího nebezpečí. Okamžitě se přesuňte k centru města.“

Číšník z Dlouhýho konce se dostal ke svému vlaku včas. Průvodčí mu u vstupu zkontrolovala jízdenku. „Jak dlouho to jede do Marviq Gee?“ zeptal se jí. „Zítra v pět ráno bychom tam měli být,“ odvětila s úsměvem. „To je šílený,“ procedil skrze zuby a vpadl do vagonu. Usadil se do prázdného kupé a vlak se za chvíli rozjel. Začal se smát. „Jednou sem, po druhé tam... To dokáááže jenom Myst,“ prozpěvoval si bláznivě. „Ano a v kalhotách mám... mááám klíč,“ vytáhl nablýskaný předmět z kapsy. Nevěřil, že ho tam najde. Další zákeřná indicie, pomyslel si. „A kde je sakra Gudon? Co ten s tím má společnýho? Mami, mami, promiň...Proč ten vlak jel zrovna teď? Proč ne za dvě hodiny? Proč neujel?“ Myst zmlknul. Vlak vyjel na otevřenou pláň a to, co spatřil, ho opět zmrazilo děsem. Tma se blížila.

***

Půl hodiny předtím, než Myst nastoupil do vlaku směr Marviq Gee, přišel k pokladnímu okénku muž v elegantním bílém obleku i botách a za rámě ho držela mladá dívka s hypnoticky upřeným pohledem.

„Prosím jeden lístek do Marviq Gee. První třída.“ Muž posléze vytáhl naditou peněženku a zaplatil. Zamířili rovnou k vlaku, kde průvodčí předali jízdenku. Elegán se dovolil, zda by do vagonu svou družku mohl doprovodit. Bylo mu vyhověno.

„Mio, jsi hodná holčička, vem si tuhle tabletku,“ řekl muž v kupé. Dívka si beze slova prášek vzala i s nabízenou plastikovou lahví vody a zapila ho.

„Víš, za chvíli se setmí,“ pousmál se, „mám dole ve městě nějakou práci a tak tě tu nechám spát. Mystovu duši už máme na dosah. Jsi fantastická. “

Jemia upadla do spánku. On vykročil od vlaku směrem k východu nádraží. U něj se zastavil a vyčkával. Zanedlouho viděl z podzemí vyběhnout vystrašeného mladíka. Vycenil zuby spokojeností a vydal se do nitra města.



Jan Flanderka

DalšíPředchozí