„Dobrý den, pane Kratoline, dnes vám to ale se ženou sluší,“ pochválila ho slova hlavního organizátora poté, co vystoupil ze své limuzíny. Ihned ho zasáhla salva blesků z fotoaparátů.

„Pojď, drahoušku,“ usmíval se a nabídl rámě své ženě.

„Pane Kratoline, prosím, můžete nám vysvětlit něco o požárech vašich SeaFoods?“ uslyšel křičet nějakého novináře, kterému nevěnoval pozornost. Všude vládnul ruch a pozdvižení.

Kongresové centrum, na nějž se právě zaujatě dívala Lily, byla mohutná patrová budova v moderním stylu. Architekti ji však dokázali navrhnout tak, aby splynula s historickou částí města. Zvláště, když hned vedle ní stál impozantní, freskami pokrytý kostel s věží, která patřila k největším ve městě.

„Tak, prosím ještě o společnou fotografii,“ usmál se hlavní fotograf tohoto večera, jenž byl proslulý svou jedinečnou galerií v centru Gotten Mai, která do půl hodiny měla lehnout popelem spolu s větší částí města. „Tak, úsměv a…“

„VŠICHNI SE SCHOVEJTE!“ vykřikli lidé utíkající směrem k centru.

Pozornost všech se rázem obrátila jejich směrem. Nikdo nemohl ani tušit, co se to valí přes město. Všichni však byli šokovaní, když viděli utíkat i policisty. Po chvíli vykřikla i jedna z novinářek a fotoaparáty začaly zaznamenávat gigantickou černou stěnu, uvnitř které zuřila podivná bouře.

„Pojď drahoušku,“ vzal Frederick svou ženu za ruku a rozběhl se s ní dovnitř nové budovy.

„Co to krucinál je?“ řekl jeden z organizátorů za prosklenými dveřmi. Obloha ještě více potemněla.

„Rozsviťte někdo!“ zařvala nějaká paní a jak řekla, tak se také stalo. Vchodem stále přibíhali vyděšení lidé i novináři a kdesi v pozadí bylo vidět jednotlivé požáry, které se postupně šířily celým Gotten Mai.

Pak se ozvala ohlušující hromová rána společně s jasnými záblesky, které zasáhly zaparkovaná auta. Exploze a následná tlaková vlna vysklila všechna čelní okna centra, která se vysypala na lidi u nich.

Všechna světla pohasla a pak se znovu slabě nahodila, když se spustil generátor.

„Rychle do sklepů!“ zvolal hlavní organizátor, proběhl páskou, která se měla slavnostně přestřihávat a vedl všechny dolů do podzemních garáží.

„Já se bojím, lásko,“ spustily se Lily slzy z očí.

„Neboj, všechno bude dobrý. Pojď, musíme jít na bezpečnější místo. Tam se nám nic nestane.“ Sotva to ale dořekl, všechno se silně otřáslo, prosklený strop v hlavní chodbě se rozprskl na střípky, které popadaly na lidi dole, i Fredericka. Ten se přikrčil nad Lily, aby ji ochránil před jejich ostřím. Mostní koridor v prvním patře, kudy zrovna utíkali lidé, povolil a s hlukotem dopadl do přízemí, tam, kudy by jinak teď Kratolin se svou ženou utíkal. Pohřbil pod sebou dvě osoby. Dalších pět spadlo spolu s ním dolu.

„Udělej něco! Prosím, zlato, já nechci umřít, já nechci umřít!“ ječela a brečela Lily dohromady.

„Neumřeš, lásko, neumřeš,“ konejšil ji Kratolin. V neustálém hřmění náhle zaslechl sílící zvonění. Podíval se z místa, kde stál přes okno ven, a ve světle požárů spatřil, jak se hořící sedmdesátimetrová věž blízkého kostela naklání nad kongresové centrum a padá přímo na něj. Kratolin, pevně držící svou ženu, se rozběhl. Jeho kroky byly těžké a na sutinách nestabilní. Kdesi za ním se ozvalo zapraskání a stropem dovnitř propadla celá hořící konstrukce věže. Lily se rozječela, její muž ztratil rovnováhu a padnul i s ní k zemi. Oba zakryl dusivý prach.

*** *** ***

„Lily, Lily!“ probral se Frederick, když prach usednul. Spatřil její zakrvácenou ruku a okamžitě ji za ni chytil. Ona však stisk neopětovala.

„Je mrtvá, pane Kratoline,“ objevily se mu u nohou bílé kožené boty. „Mrtvá kvůli vám,“ říkal s klidem.

„Ne, NE!“ zařval a pohlédl jí do mrtvolně otevřených očí, ve kterých se zrcadlily dva světelné body – oči toho muže.

„Říkal jsem vám kdysi, že si nemáte Svagham kupovat. Nyní za tu chybu zaplatíte, jako vaše žena,“ zaleskl se mu v ruce stříbrný nůž.



Frederick nebyl schopen se bránit, hladil jemné vlásky své zesnulé ženy a z očí mu tekly slzy.

Muž v bílém se rozmáchnul a v zápětí ho do očí zasáhla změť suti. Okamžitě zavyl bolestí, kterou přehlušily výstřely. Než ho však stačily kulky dostihnout, stačil zmizet.

Odrovnaného magnáta uchopila stařecká ruka muže, který na něj stačil zvolat: „Pojďte rychle pane Kratoline, musím vás odtud dostat.“

Na druhý pokus se nechal odtrhnout od těla své ženy. Starý muž ho táhnul ke svému autu, na jehož zadním sedadle ležela nějaká mladá žena. Posadil ho dopředu na sedadlo spolujezdce, a pak se s oběma rozjel od zničeného centra pryč. Město se rozpadalo.









Ondřej Bezouška

DalšíPředchozí