Kratolin se opřel do sedadla vozu a nepřítomně zíral před sebe. Lily, Lily…pořád viděl ty její prázdné oči. Otřásl se, snad aby odehnal děsivý obraz ve svých myšlenkách.

„Je mrtvá kvůli vám,“ řekl ten muž. „Kvůli vám, kvůli vám,“ opakoval jako ozvěna vtíravý hlas v jeho hlavě.

Sklonil hlavu do dlaní. Vlastně jí nikdy nemiloval, byla pro něho jako spona na kravatě, krásná dekorace. Živá a mladá. Teď je pohřbená někde v sutinách a mrtvá kvůli němu! Cítil, jak ho každou částečkou těla prostupuje vina.

„Za její smrt nemůžete“, ozvalo se z vedlejšího sedadla.

Pozvolna vzal na vědomí přítomnost muže vedle sebe. Podíval se na něho, ale on s pohledem upřeným před sebe pokračoval: „Máte na svědomí spousty nekalých věcí, pane Kratoline, ale její smrt ne!“

„Jmenuji se Frederick“, řekl s nacvičeným úsměvem, ale vzápětí si uvědomil jeho nevhodnost a tiše dodal: „Děkuji vám.“

„Neděkujte, nebyla to laskavost, budu vás ještě potřebovat živého,“ řekl ten muž.

Na okamžik se na něho chladně zadíval a dál se věnoval řízení.

Kratolin se sesunul do sedadla. Zase jeden z těch příživníků, pomyslel si. Kolik mi dáte za to, že jsem vás zachránil? trpce se usmál . No jo prachy, naštěstí je mám a pár tisícovek mě nezabije. Dám je tomu staroušovi.

„Nejde mi o vaše peníze,“ řekl muž.

Čte mi snad myšlenky, pomyslel si Kratolin.

„Tak o co vám jde?“

„ Dozvíte se to, až bude třeba,“ odvětil

„Podívejte se pane, pane….“ muž mlčel, a tak Kratolin pokračoval, „podívejte, jsem vám sice zavázaný, že jste mi zachránil život, ale jen co dojedeme k nějaké telefonní budce, rád bych si zavolal,“oznámil suše.

„Telefony nefungují,“ řekl muž.

„Nevadí, stejně mi zastavte“, trval si na svém.

Náhle se ze zadního sedadla ozvalo slabé zasténání. Kratolin sebou lehce škubl a ohlédl se. Sandra byla stále v bezvědomí, ale neklidně sténala.

„Taky ji na něco potřebujete?“ řekl Kratolin posměšně, ale po pohledu, kterým ho tento podivný muž zpražil, ihned zmlkl.

„Podívám se na ní,“ řekl omluvně a začal na sedadle přetáčet namáhavě celé tělo dozadu. Dívka byla zraněná, ale k ranám měla narychlo přiložené obvazy. Vzhledem k situaci vypadala celkem v pořádku.

Jemně jí odrhnul vlasy z čela, lehce jí z něho setřel prosakující krev. Náhle před auto s velkým třeskotem dopadl kus ulomené větve. Muž prudce šlápl na brzdu, až to Kratolina odhodilo na palubní desku a začal okamžitě couvat. Venku vládl silný vítr, kolem dokola létaly nejrůznější věci. Země se chvěla. Kratolin se zabořil do sedadla a rázem zapomněl na svůj původní záměr. Z okna jedoucího auta, které se obratně proplétalo mezi dalšími vozy, sledoval dění kolem. Vozovka praskala, jako by jí drtil obrovský válec, a pak se ozval onen intenzivní hvízdavý zvuk. Kratolin si přitiskl dlaně k uším. Zvuk však sílil, zaryl se mu do mozku, až ztratil vědomí

„Už je to dobrý,“ zaslechl hlas. Otevřel oči a spatřil nad sebou dívku ze zadního sedadla. „Napijte se,“ řekla a k ústům mu přiložila láhev s vodou. Lačně se napil a zadíval se na Sandru, která stála před dveřmi vozu a jednou rukou se vysíleně opírala o kapotu.

„Kde je?“ a kývl vedle sebe.

Sandra mlčky ukázala rukou.

Muž, který mu zachránil život, sledoval obrovskou temnou clonu, která pohltila zbytek Gotten Mai. Vyvolávala zdání, že se jí můžete dotknout rukou, ale zřejmě byla několik kilometrů daleko.

Kde to vlastně jsme, pomyslel si Kratolin a vzápětí svou otázku opakoval nahlas otáčejíc se k Sandře.

Pokrčila rameny.

„Všichni už jeli dál“, řekla, „a to“, ukázala hlavou na černý stín, „se zastavilo“.

Až teď si Kratolin uvědomil, že je kolem naprosté ticho. Nehnul se ani lístek, nebylo slyšet jediný hlas, jediný zvuk. Vystoupil z auta a znovu se podíval na konec temné skvrny v dáli. Cítil jak ho obestírá hrůza, cítil ledovou ruku, jak mu tiskne krk. Nemohl se nadechnout.

S počínající panikou rychle obešel auto, sednul si na místo řidiče a rukou nahmatal klíčky.

Nebude čekat, až ho to pohltí, až ho to zabije. Už chtěl otočit klíčkem, když před sebou uviděl mrtvé oči Lily. „Je mrtvá kvůli vám,“ znovu uslyšel ten hlas. Nechal ruku klesnout. Nemůže ji tady nechat a podíval se směrem k Sandře.

Rozběhl se k ní.

„Pojďte, sedněte si, mizíme odsud,“ chtěl jí pomoci do vozu.

Ona se ani nepohnula a vyděšeně zírala před sebe.

„Kam chcete jet pane Kratoline?“ ozvalo se za jeho zády.

Bleskurychle se otočil a spatřil podivného člověka v bílém obleku, který ho upřeně sledoval zářivě žlutýma očima.

„ Já, já..,“ začal koktat a snažil se zahlédnout muže, který je sem dovezl. Místo, kde stál, však bylo prázdné.

„Chcete snad zase někoho zabít?“ řekl jízlivě.

Kratolinovi se zatmělo před očima a nenávistně se něho podíval.

„Jdi do hajzlu!“ zařval nepříčetně a vrhl se po něm.

Andrea Lanyová

DalšíPředchozí