Rychlík do Marviq Gee uháněl tmou, jakoby neexistovala. Pasažéři do ní z oken zírali a v očích skoro každého z nich se zračil strach. Myst vyšel z kupé a z uličky pozoroval mihotavá a vzdalující se světla za kopcem, kde zrovna hořelo a bortilo se město, které opustil. Jeho oči však záhy sklouzly opět k fotografii nahé Jemii a Sorneho.

„Kdyby nás tak viděl Myst můj šéfíku, můj barmánku,“ připadalo Mystovi, že Jemia z té fotografie doslova šeptá a vztek v něm opět zabublal. Ani v nejčernějších snech si nedokázal představit Jemiu spolu s tím skoro dědkem, jenž si každé ráno musel dávat panáka, aby mohl fungovat. A jak o tom dál přemýšlel, zlost v něm sílila a drala se k povrchu.

„Pane průvodčí, co se to děje?“ vykřikla po jeho levici nějaká postarší paní a všichni lidé v chodbičce se ozvali také. Další osoby se záhy z vagónových kupé vyhrnuli ven. Bylo jich teď v chodbičce tolik, že Mysta odstrčili o několik metrů dál a tlačili se na něj. Aby ho houf neušlapal, odešel do jiného vagónu a usadil se v prvním kupé, na kterém spočinul jeho zrak. To bylo kupodivu na první pohled prázdné. Jedna stropní žárovka zajišťovala přísun mdlého světla a u okýnka ležela jedna postava.

Spící postava se drobet zavrtěla. Byla to žena. Myst na ní pohlédl a rázem se nestačil divit. V onom kupé spala Jemia, zrádkyně a štětka z Dlouhýho konce. Myst si nejdříve myslel, že má vidiny, ale vše to bylo moc reálné na to, aby to nebyla pravda. Jeho nitro doslova rozpálila touha po pomstě. Chtíč tak obrovský, jaký má snad jen hladový upír, když cítí krev.

Jeho ruce, z níž jedna svírala onu nenáviděnou fotografii, se přibližovaly k Jemiině krku. Pomalu a jistě se prsty začaly svírat kolem dívčina hrdla. Jen co se ruka dotkla její jemné pokožky, Mia otevřela oči, ve kterých Myst náhle nespatřil zradu, erotickou nespoutanost či zlo. Viděl tam strach. V těch křišťálově modrých očí viděl slzy a krom toho tam viděl i jakousi radost. Jemiu znal dost dlouho na to, aby z jejího pohledu dokázal ledacos vyčíst. A právě z něj vyčetl, že ho Jemia má ráda a nyní ho ráda i vidí. Fotografie, kterou tak nenáviděl, mu vypadla z ruky a pomalu se snášela kolébavými pohyby k zemi.

„Myste,“ řekla slastně i ospale slova, která ho doslova pohladila po duši.

Fotografie dopadla na podlahu a rázem vše kolem vyplnil jakýsi podivný stále silnější hluk něčeho, co Myst ani Jemia nikdy v životě neslyšeli.

Drnčení vlaku za jízdy náhle přešlo do mohutných otřesů, při kterých Myst tvrdě padnul na malý stolek u okýnka, který strhnul a svalil se na zem. Stačili se však oba s Jemiou chytit za ruce, jakoby to měla být nějaká jejich spása.

Venku se krom toho podivného zvuku ozvalo kvílení brzd. Vlak rychle brzdil a lidé v uličce řvali v panické hrůze. Pak sebou vše trhlo. Skleněná výplň dveří kupé se rozlétla, vagón nadskočil, až si Myst v jednu chvíli připadal, že létá. Poté se z levé stěny stal strop a z pravé podlaha. Naposledy se ozval kvílivý zvuk kovu, jak se vagon sunul bokem po zemi. Okno – nyní na místě stropu – se rozsypalo a kdesi v dálce zazněl ohlušující třesk exploze. Všechna světla zablikala a pohasla. Od té chvíle Myst pořádně nevěděl, co se s ním děje. Všechno se ponořilo do hluboké tmy.

Trvalo asi čtvrt hodiny, než Jemia vytáhla Mysta z hořícího vlaku ven na zlatým porostem pokrytou louku, která ve tmě tak záhadně vyrostla. Vlastně mu tím zachránila život. K havárii se mezitím seběhli lidé, kteří okamžitě začali poskytovat pomoc. Všechno teď ozařovaly plameny, které postupně pohlcovaly čím dál tím větší části havarovaného vlaku.

„Prosím, pomozte mi,“ zavolala Mia na muže, kteří zrovna přijeli se svou dodávkou. Jeden okamžitě popadl svůj kabát a snažil se zachránit nějakou hořící ženu. Druhý muž uslyšel Jemiu a ihned se k ní vydal.

„Jak vám můžu pomoct?“ zeptal se.

„Je v pořádku? Řekněte prosím, bude Myst v pořádku?“

„Nejsem doktor, ale podívám se,“ přiložil prsty na jeho tepnu a pak si poslechl jestli dýchá.

Z lokomotivy se ozval výbuch a kusy kovu se rozprášily do okolí. Ihned po něm se rozkřičelo několik lidí, kteří utrpěli zranění.

„Myslím, že bude v pořádku, jen je v bezvědomí. Raději ho ale odvezeme do nemocnice. Pojďte, pomůžete mi.“

Společně Mysta naložili do auta, přibrali ještě ženu s její malou dcerou, která utrpěla lehké popáleniny a rozjeli se tmou do nedalekého městečka Flent Grou.



Ondřej Bezouška

DalšíPředchozí