Jemia stála u okna a pozorovala klidnou hladinu jezera. Měla chuť ponořit se do jeho chladné vody. Potopit se až na dno. Skrýt se před celým světem. Být chvíli v bezpečí.

I když v celém Flent Grou panovalo ticho a klid, v bezpečí si tu nepřipadala. Měla strach. Co když se vrátí a přijde si pro ni? Jeho žluté oči ji pronásledovaly všude.

Odvrátila svůj pohled od okna a sedla si na židli vedle lůžka. Myst tam ležel zcela nehybně. Byl pořád ještě v bezvědomí.

Když ho sem do nemocnice přivezli, lékař ho vyšetřil a říkal, že to nevypadá na žádné vážné zranění. Musí však počkat, až se probere. Kdy to bude, to nedovedl říct nikdo.

Dívka nyní měla po dlouhé době trochu klidu. Odpočívat však nemohla. Hlavou jí probíhaly tisíce myšlenek. Vzpomínala na Mysta a na všechny ty chvíle, které spolu prožili. Proč mu neřekla už dřív, co k němu cítí? Možná, že si to ani neuvědomovala. Nikdy si to nechtěla připustit. Kvůli Herwaldovi? Ne, už zase na něj myslí. Nesmí na něj myslet. Je to sice už pár let, ale stále to bolí. Jak moc by chtěla pohřbít všechny ty vzpomínky na něj a na tu dívku. Na dívku s červenými vlasy. Na Sandru.

***

Kratolin, rozčilený a plný výčitek, se bezmyšlenkovitě vrhl na muže v bílém obleku. Než se ho však stačil dotknout, zarazil ho muž, který mu už jednou zachránil život. Gudon. Vynořil se znenadání za mužem v bílém a namířil na něj svou zbraní.

„Nebojuj s ním! Nemá to smysl!“ křikl na Kratolina a ten zůstal stát na místě jako zmrazený.

Muž v bílém obleku pomalu otočil hlavou. Když uviděl, kdo na něj míří, krátce se zasmál.

„Ty?“ řekl spíš pobaveně než tázavě.

Gudon se však nenechal vyvést z míry.

„Nech ho být! Je ti k ničemu!“ řekl chladně.

„Myslíš?“

Muž v bílém se otočil zpátky na Kratolina.

Sandra, která zatím vše zpovzdálí pozorovala, se strachy přitiskla k autu. Byl to on. Ten muž před restaurací v Gotten Mai. Na ty zářivé žluté oči nezapomene snad nikdy.

A jako by si to snad svými vzpomínkami přivolala, ty oči znovu spočinuly na ní. Dlouze a zkoumavě si ji prohlížely.

Po chvíli se mírně pousmál a řekl: „Máš pravdu, on je mi k ničemu.“

A než stačil kdokoli zareagovat, přiskočil k Sandře a dal jí nůž na krk.

„Ale ona ne!“ křikl triumfálně a pomalu začal Sandru táhnout pryč.

„Pusť ji!“ křičel za ním Kratolin zoufale.

„To nejde. Potřebuju ji. Musí dokončit, co ta holka z Dlouhého Konce začala,“ stihl ještě říct muž, než nadobro zmizel i se Sandrou.

Kratolin se za ním chtěl pustit, ale Gudon ho zastavil.

„Nemůžeš s ním bojovat. Lehce by tě zabil. Já tě potřebuju živého.“

„Co to povídáš? Vždyť ten muž je psychopat! Zabíjí lidi a všechno ničí. Nemůžeme ho nechat jen tak jít. Musíme za ním!“ křičel zoufale Kratolin a z očí mu tekly slzy. Vzpomínka na smrt manželky byla stále ještě čerstvá.

„Jediné, co v tuhle chvíli musíme, je jet pryč,“ řekl Gudon bez jakéhokoli náznaku emocí a nasedl do auta.

***

Jemia seděla na židli a pozorovala Mystovu nehybnou tvář. Stále se však nemohla dostat z hlavy ty strašné myšlenky na Herwalda. Nejde je pohřbít, tak se jich musí zbavit. Řekne to. Teď a tady. Chytla Mysta za ruku a pomalu začala mluvit.

„Nevím, Myste, jestli mě slyšíš, ale to je jedno. Řeknu ti, co jsem ještě nikdy nikomu neřekla. Stalo se to asi před třemi lety, v době, kdy jsem ještě nebydlela ve Svaghamu. Žila jsem tehdy v Marviq Gee a pracovala tam v jedné restauraci jako číšnice. Jednoho dne tam přišel na oběd jistý muž. Hned jsme si padli do oka. Byla to láska na první pohled. Ještě toho dne mě pozval na večeři. Jmenoval se Herwald a byl okouzlující. Milovala jsem ho jako ještě nikoho před tím. Jednoho dne, když jsme byli u něj v bytě, tam náhle vtrhla nějaká dívka. Měla střapaté červené vlasy a v ruce cigaretu. Začala příšerně vyvádět. Ječela a kopala do všeho kolem. Když se ji Herwaldovi podařilo vyhodit z bytu, vysvětlil mi, že je to jeho bývalá přítelkyně Sandra. Rozešel se s ní krátce před tím, než mě potkal a ona se s tím stále nedokázala vyrovnat. Bála jsem se, ale Herwald mě ujistil, že je všechno v pořádku. Ale pár dní na to byl Herwald mrtvý. Mrtvý! Nemohla jsem tomu uvěřit. Úplně jsem se zhroutila. Policisté nikdy nezjistili, kdo ho zabil. Ale já to věděla. Pár dní po Herwaldově smrti jsem totiž našla ve schránce dopis, ve kterém stálo: „Je to tvoje vina. On patřil mně! Jenom mně!“ Byla to Sandra, to ona ho zabila. Nemohla jsem v Marviq Gee vydržet už ani den, a tak jsem odešla do Svaghamu...“ Mia to nevydržela a rozbrečela se.

„Říkám si, že všechno, co se nyní děje, je trest...“

„Není,“ řekl náhle Myst a stiskl jí ruku.

Jana Kinclová

DalšíPředchozí