„Říkám si, že všechno, co se nyní děje, je trest…,“ povzdechla si Mia Mystovi, když mu vylíčila vše o Sandře a Herwaldovi. Poté jej hřbetem ruky pohladila po zdrsnělé tváři. Do druhé ruky vzala jeho vlastní dlaň, tiskla ji a doufala, že Myst bude v pořádku.

„Není,“ pronesl jakoby ji chtěl uklidnit, a ruku Mie zmáčknul. S námahou otevřel oči a dokázal se na ni usmát. Jeho výraz byl unavený, ale ona jej už nikdy nezapomene. Poté si povídali a Mia si za Mystem lehla do postele. Chtěla se jej dotýkat a cítit, že jsou spolu.

Zanedlouho se oba ponořili do spánku, když tu na hranici snů a skutečnosti sebou Mia trhla, vyděšena něčím, co se jí zdálo.

„Myste, musíme odsud rychle pryč!“ začala mladíkem cloumat. „Hrozí nám nebezpečí,“ dodala a pomáhala mu z postele.

V tu chvíli zhasla světla, znovu se rozsvítila a opět zhasla. Odněkud se ozval křik plný strachu. Nemocnici zaplavila temnota. Mia Mystovi pomohla na nohy, a táhla jej ke dveřím.

„Tak vy mi nepovíte, kde toho parchanta najdu?“ zaznělo z přízemí. Kdyby měli čas o tom přemýšlet, věděli by, že rozezlený hlas neslyší poprvé.

V ten moment se ozvalo tříštění skla a ženský nářek.

„Já si ho tedy najdu sám!“

„Rychle, pospěš!“ pobízela Mia Mysta a táhla ho za sebou. Slyšeli kroky stoupající po schodech do prvního patra.

Na konci chodby byl únikový východ, k němuž dívka zamířila.

„Kruci!“ zacloumala za kliku. Dveře se zprvu zdály být zamčené, ale když Mia zkusila zatlačit na opačnou stranu, otevřely se. Za nimi se objevila černá propast.

Myst byl bos a ze země cítil chlad. Nevěděl, kde je, ani co se děje. Když za sebou zavřeli, Mia koutkem oka zahlédla toho, kdo je do nemocnice přišel navštívit – policistu Iliana. Nevypadal, že zde je proto, aby se přeptal na Mystův zdravotní stav. Jeho oči ve tmě zářily jako bóje na temné hladině oceánu.

Když Myst s Miou klopýtali po schodech, připadalo jim, jako by scházeli s minaretu. Tolik jich bylo a nebraly konce.

„Aaaaaa!“ zakřičel mladík, ztratil rovnováhu a zřítil se do neznáma. Mia po něm natáhla ruku, ale než jej stačila zachytit, ztratil se ve tmě. Jakmile dopadl, narazil do dveří a ty se otevřely.

„Vstávej, rychle!“ pomáhala mu Mia, ale Myst zasykl. Vypadalo to na zvrtnutý kotník. Vzala jej kolem pasu a společně klopýtali ven z nemocnice. Slyšeli, že se za nimi jejich pronásledovatel vydal po schodišti.

Ve chvíli, kdy míjeli recepci, všimli si vyděšeného pohledu sestřičky, která té noci měla službu. Stála opřená zady o zeď a křižovala se. Sotva před pár minutami se jí přímo před nosem zjevil muž v policejní uniformě. Potom zhasla všechna světla a nemocnici zachvátil chaos.

Oba vyběhli ze špitálu ven a rozhlédli se po téměř prázdném parkovišti. U zdi bylo zaparkováno několik vozů.

„Bože můj, prosím“ špitla Mia a táhla Mysta za sebou. Brala za kliky, ale ty neodpovídaly. Jejich naděje se scvrkla na dva automobily.

„Paráda!“ hnědé oklepané volvo je pustilo dovnitř.

„Do háje, klíčky! Kde jsou?“ začala Mia panikařit, když nahmatala zapalování.

„Koukej, lásko,“ mrkl se na ni Myst a sklopil stínidlo proti slunci.

„To jsou ty americký triky,“ usmál se, když Mie klíče spadly přímo do klína.

Nemocniční dveře se rozletěly a z nich vyběhl Ilian.

„No tak, no tak, no tak,“ prosila dívka vůz.

Ten napotřetí poslechl a motor ožil. Zařadila zpátečku, zapnula reflektory, které vytvořily dva kužely jantarového světla.

Jednička… plyn. Auto se rozjelo. Ilian jim běžel vstříc a nezdálo se, že jej cokoliv zastaví. Nato vytáhl pistoli a zamířil jí na čelní sklo vozu.

Prásk! Prásk! Prásk!

První dvě rány vydala zbraň. Třetí se však ozvala, když Ilianova hlava narazila do čelního skla.

Motor chcípnul. Myst s Miou vyděšením ani nedýchali.

„Kruci, on je mrtvej! Je mrtvej!“ řval Myst a sotva si všiml vlastního ramene, krvácejícího poté, co se mu o něj otřela kulka.

Jak to dořekl, začala po něm šátrat čísi ruka – a Mie nepatřila. Ze vzdálenosti několika centimetrů na něj pohlédla zkrvavená tvář.

„Přichází tvůj čas, číšníku,“ uslyšel Myst.

Mie se podařilo znovu nastartovat, přitlačila plyn k podlaze a vůz se rozjel.

„Tvůj čaaaaaaaas,“ dolehlo k nim znovu, když dívka dupla na brzdu a policista sletěl z kapoty vozu.

„Tvůj čas přišel teď, ty parchante!“ zařvala Mia a uvedla automobil do pohybu. Pokusila se Iliana přejet, ale ten se včas kolům vyhnul.

„To bude dobrý, Myste,“ vzala Mia svého přítele za ruku a přidala plyn. Jeli tam, kam je nedovezl vlak. Do Marviq Gee.





Ivan Burda

DalšíPředchozí