Byla zima. Nepřítomnost slunečního světla zaviněná tmou způsobila prudké ochlazení. Na žlutém porostu se tvořila jinovatka, takže země vypadala jako cukrem posypaný moučník. Kdyby se vyhlašovala anketa Sibérie roku, tahle by si odnesla hlavní cenu fanoušků i odborné poroty.

Gudon uháněl automobilem na sever. Kratolin seděl na zadním sedadle a spal. Rádio nefungovalo, a tak stařec přemýšlel. Vzpomínal na tu noc, kdy jej navštívil nečekaný host.

* * *

Gudon zavřel oči a zhluboka se nadechl. Na nějaký čas teď bude muset zavřít trafiku, pomyslel si. A náhlé zaklepání na dveře jej v tom utvrdilo. Típnul zpola vykouřenou cigaretu, utáhl si pásek tmavě zeleného županu a vydal se ke dveřím.

„Buď zdráv, Gudone,“ řekl temným hlasem černý stín.

„Ty?“ opáčil po chvíli napjatého ticha stařec.

„Ano. Rád tě vidím. Po tolika letech... Kolik to může být? Pětatřicet? Čtyřicet? Hmmm... Už jsme si začínali myslet, že tě nikdy nenajdeme,“ pokračoval noční host. „Hledali jsme tě všude. A našli až na konci světa.“

„Co tady chceš, Steine?“ promluvil Gudon a prohlížel si muže ve dveřích. Byl to urostlý sedmdesátník s ostře řezanými rysy. Jeho skutečný věk by mu však hádal málokdo. Působil vitálně a díky rovnému držení těla sebevědomě. Černý stetson a dlouhý tmavý plášť mu dodával tajemné vzezření.

„Našli jsme Kristin,“ odvětil návštěvník.

Gudon chvíli mlčel. „Pojď dál,“ řekl nakonec.

Oba seděli u krbu, popíjeli a vzpomínali.

„Někdy v noci se budím a vidím její tvář za oknem, jak mi něco říká. Avšak vždy, když vstanu, abych okno otevřel, její obličej se rozplyne,“ vyprávěl Gudon. „Ještě několik let poté, co zmizela, jsem se ji pokoušel najít. Ale nakonec jsem to vzdal. Prostě jsem vyhořel. Jako zápalky,“ dodal a ukázal Steinovi lístek, na němž byl symbol složený z pěti čar – zápalkový člověk.

Návštěvník starcovým pocitům rozuměl, ale na projevování soucitu teď nebyl čas.

„Naši lidé Kristin objevili,“ zopakoval Stein a vrátil Gudonovi lístek. „Nyní se nachází v Marviq Gee a očekává, že se co nejdříve setkáte,“ dodal.

Gudon překvapením zapomněl zavřít ústa. Hrobové ticho přerušilo až naléhavé zabouchání na dveře.

Kdo to může být? pomyslel si stařec a vydal se ke dveřím. Když je otevřel, oněměl podruhé. Bůh, existuje-li, mu pro tuto noc přichystal další překvapení.

„Gudone, rád tě po dlouhé době zase vidím,“ pozdravila postava na zápraží. „Přišel jsem, abych ti sdělil důležitou zprávu... Našli jsme Kristin,“ pokračovala.

Stařec však slova nového návštěvníka nevnímal, neboť nemohl odtrhnout zrak od jeho vzhledu. Byl to urostlý sedmdesátník s ostře řezanými rysy. Jeho skutečný věk by mu však hádal málokdo. Působil vitálně a díky rovnému držení těla sebevědomě. Černý stetson a dlouhý tmavý plášť mu dodával tajemné vzezření. Ten muž vypadal přesně jako Stein!

„Co to má znamenat?“ vykřikl první Stein. Stál teď naproti novému hostovi a připadal si, jako by se díval do zrcadla.

„Gudone, kdo to má být?“ dotázal se překvapeně nový návštěvník.

Stařec však neodpovídal, byl naprosto zmatený.

První Stein však již situaci pochopil. „Vyřešíme to rychle,“ řekl rázně.

Vzduchem zasvištěla čepel vystřelovacího nože.

„Ano, vyřešíme to rychle!“ rozesmál se druhý Stein. Chechtal se, až mu z očí vytryskly slzy. A byly žluté!

Najednou se jeho obličej začal proměňovat, mládnout. Už to nebyl Stein, ale někdo úplně jiný. Místo tmavého stetsonu a dlouhého pláště měl najednou na sobě bílý oblek a klobouk stejné barvy.

Jeho oči se žlutě rozzářily a zabodly do Steina.

„Tak kde je?“ pronesl hrdelním hlasem muž v bílém.

Steinovi se zkřivil obličej. Snažil se uvnitř bojovat s hypnotickou silou toho démona. „Ne, nemohu!“ vykřikl zoufale. Ale jejímu náporu se nedalo odolat.

„Marviq Gee! Je v Marviq Gee!“ dodal zlomeně. Pak se rozbrečel jako malé dítě, kterému někdo sebral hračku. Začal si rvát vlasy a nakonec padl na kolena.

Muž v bílém vycenil zuby a triumfálně se rozesmál.

Stein se znenadání vztyčil a ohnal se nožem po Gudonovi. Starcovy reflexy však zafungovaly, a tak se mu podařilo uskočit.

„Promiň, Gudone! Promiň mi to!“ opakoval starcův přítel a přitom se po Gudonovi sápal s nožem v ruce. Cizinec v bílém vše se smíchem pozoroval a jeho oči žhnuly jako cejchovací železo.

Gudon se zhypnotizovaným Steinem několik minut zápasil, ale pomalu mu docházely síly. Držel Steinovo zápěstí, v němž jeho přítel svíral nůž. Muž jej však tlačil středem pokoje směrem ke dveřím. Gudon zavadil o lenošku a upadl na zem hned vedle postavy v bílém. Stein se chystal zasadit Gudonovi smrtící ránu. Stařec se však v poslední chvíli stačil překulit a přitom podtrhl cizinci nohy. Čepel tak nezasáhla Gudona, nýbrž paži padajícího muže v bílém. Ten ze sebe bolestí vydal zvířecí ryk a rozzuřil se k nepříčetnosti. Z jeho očí vyšlehl plamen a Steinovi vzplály vlasy. Muž upustil nůž a snažil se je rukama uhasit. Cizinec v bílém obleku dál zuřil a ničil vše kolem.

Gudon využil nastalého zmatku a vyběhl z domu. Nasedl do auta a prchal odtamtud. O tom, co se u něj doma dělo poté, neměl tušení. Že jeho dům vyhořel a že v troskách byla nalezena Steinova mrtvola, se dozvěděl až o několik hodin později, když v bance Impossant ukládal balíček, který mu pro Mysta toho dne předala mladíkova matka.

„Odjíždím teď do Gotten Mai, drahý Gudone,“ řekla mu toho rána. „Zůstat tady jen o minutu déle by mohlo být fatální. Tam se budu cítit bezpečněji. Snad se brzy všichni ve zdraví setkáme,“ dodala a políbila trafikanta na rozloučenou.

Václav Brachtl

DalšíPředchozí