Bylo brzké ráno. Slunce ještě ani nevyšlo, když Sorneho v jeho malém domku na okraji Svaghamu začal budit jeho malý budík s rádiem.

„Je pět hodin,“ oznamoval hlasatel v rádiu.

„No jo, no jo. Zatracená práce. Už abych měl odpolední šichtu,“ zabručel do prázdného pokoje. Všude kolem byl velký nepořádek. Šatstvo poházené na židlích a nočním stolku, podlaha plná drobků a fleků od jídel, které si s sebou vozil z práce domů. Sorne byl totiž na vaření úplný antitalent, a tak mu jídlo připravoval jeho šéfkuchař na Dlouhým konci.

„Je pět hodin, jsou tu zprávy rádia Auran.

„Před několika hodinami státní tajemnice Ambrelina Keretová potvrdila svou rezignaci z čela Europské vlády. Nastalo tak poté, co propukla její aféra s milionářem Kratolinem, vlastníkem několika severských měst.“

„Kratolíku, Kratolíku, Kratolíku. Po tobě pojmenuju nějaký nový drink,“ okomentoval zprávu Sorne a vstal z postele.

„Stávky jižanských rybářů budou i nadále pokračovat. Vláda stále odmítá odstoupit od rozhodnutí ve věci o zvýšení rozpočtu na jejich činnost. Situace tak zůstává na mrtvém bodě.“

Sorne, zvyklý spát v rouše Adamově si oblékl spodky a tílko.

„A teď jedna čerstvá zpráva přímo z ulic Svaghamu. Dostali jsme zprávu, že jistý úspěšný podnikatel Sorne, byl ve svém bytě nalezen mrtvý. Okolnosti svědčí o vraždě, podrobnosti vám přineseme přesně v půl.“

Sorne zpozorněl. Myslel si, že uslyšel ve zprávách své jméno. „To se mluvilo o mně?“ řekl a ani nečekal, že dostane odpověď.

„Ano, o tobě,“ odpověděl mu cizí mužský hlas za ním. Otočil se a spatřil muže v bílém obleku a botách se žlutě zářícíma očima. Hypnotickýma očima.

„Vy? Slíbili jste mi, že mě necháte na pokoji. Naši smlouvu dodržuju.“

„Tady nejde o Dlouhej konec, Sorne. Došlo k určitým změnám a ty teď musíme řešit. Promiň že to tak musí být.

Ale měli jsme dohodu, chtěl odpovědět, ale nemohl. Ústa se mu neotevřela, tělo ho neposlouchalo. Dokázal akorát sledovat ty oči toho muže. Ty jasné žluté body.

Jedna noha udělala krok vzad a druhá jí následovala. Sorne šel pomalu pozpátku ke své posteli. Proti své vůli byl donucen si sednout a pak jeho levá ruka sáhla do zásuvky na nočním stolku vedle postele. Vytáhla dva předměty. Tužku a papír. Druhá ruka shodila oblečení z desky stolku, kam pak obě věci položil.

„Napiš, to!“ rozkázal mu ten muž a Sorne upnul pohled na papír. Popadl tužku a začal psát.

„Má drahá Jemio, ani nevíš, co pro mě znamenáš. Ten včerejší večer u tebe byl nádherný a doufám že ne poslední. Jsi naprosto úžasná. S věčnou láskou se na tebe těší, tvůj Sorne.“

Odložil tužku a opět bez slova se zadíval do těch žlutých, hypnotických bodů.

„Hodnej chlapec. A teď vytáhni pár věcí z téhle tašky,“ přišel k němu a postavil koženou brašnu vedle něj na postel. Sorne do ní poslušně sáhnul a vytáhl dámské bílé spodní kalhotky a zarámovanou fotku. Byla na ní téměř nahá Jemia se svým širokým úsměvem, objímající jeho osobu. Tu fotografii teď položil vedle dopisu na noční stolek. Dámské spodky si stále držel v ruce. Po celou tu dobu sledoval ten hypnotický pohled muže v bílém.

„Tak a poslední věc. Udělej jí tak, jak chci,“ řekl mu na závěr a pohled obou se opět roztrhnul. Sorne teď šel pomalým krokem k oknu a v ruce žmoulal Jemiiny kalhotky. Pozvedl si je k nosu a proti všemu, co mu bylo svaté k nim přičichnul.

Ve stejnou chvíli pozvedl muž-hypnotizér zbraň - pistol, kterou měl po celou dobu u sebe, zamířil s ní na Sorneho hlavu a stisknul spoušť. Ozvala se hlasitá rána, Sorneho vršek hlavy se rozprsknul, kusy mozku, mozkové tekutiny, krve, vlasů, kostí a tkáně se smísily a potřísnily bílou stěnu, špinavou podlahu i neznámého muže. Sorneho tělo padlo v křečích na kolena a poté zády na zem. Ještě chvíli s sebou trochu cukalo, než se přestalo hýbat.

Muž v bílém – teď značně poskvrněn krví – stál naprosto v klidu a sledoval co učinil. Ještě přistoupil k fotografii polonahé Jemie na nočním stolku a pažbou u pistole do ní uhodil. Sklo se rozbilo a fotografie i s rámem padla na krví zalitou zem. Muž v bílém si vzal svou tašku, otřel si bílým kapesníkem obličej a odkráčel pryč.



Ondřej Bezouška

DalšíPředchozí