Frederik Kratolin seděl zabořený do koženého křesla ve své kanceláři v centrále SeaFood Corporation. Čekal, až mu jeho mediální poradci přinesou výslednou verzi tiskového prohlášení a vymyslí další postup, jak alespoň trochu vyžehlit aférou s Amberlinou Keretovou.

Kratolinovi mohla být nějaká Keretová ukradená. Byla to stará semetrika, která neuměla nic jiného než jen plamenně řečnit o morálce a tradičních hodnotách. Měla však vliv, a mohla tak v Europské vládě prosadit legalizaci lovu velryb. A o to Kratolinovi šlo. Možná že právě kvůli svým radikálně konzervativním postojům byla Keretová ve svých pětačtyřiceti letech starou pannou. Ale když jí pohledný a bohatý ředitel jedné z největších rybářských korporací v Europě zalichotil, šly morálka a tradiční hodnoty stranou.

Zazvonil telefon.

„Je tady vaše žena. Mám ji pustit dál?“ ozvalo se ve sluchátku.

Proboha, Lily! Kratolinova žena o jeho milostné avantýře dosud nic netušila. Teď se ale nejspíš o všem dozvěděla z médií a bude chtít vysvětlení. Než však Kratolin stačil cokoli říct, rozletěly se dveře a do kanceláře vešla jeho manželka.

Byla to vysoká čtyřiadvacetiletá blondýnka, nedávná Miss Gotten Mai, a kolem ní poskakovali a poštěkávali dva yorkšírští teriéři.

„Fredíčku,“ spustila. „Podívej, co se stalo tvojí berušce.“ Ukázala mu zlomený nehet a smutně na něj zamrkala umělými řasami.

„Ty moje malá chudinko,“ pronesl Kratolin tak sladce, že by z toho cukrovkář dostal hyperglykemický záchvat. Ulevilo se mu, že Lily o ničem neví a že jí zatím nemusí nic vysvětlovat. Rozhodně ale neměl náladu na její fňukání.

„Kočičko, za chvíli mám důležité jednání. Nechceš si jít koupit nějaké hezké šatičky?“ řekl a podal jí svazek bankovek. Věděl, že se tím jeho manželka zabaví na celý den.

„Ty si mě vůbec nevšímáš,“ zakňourala Kratolinova žena a strčila si peníze do kabelky. „Pojďte, pejsánci, když nás tady páníček nechce,“ řekla k teriérům a pak všichni tři odcupitali z kanceláře.

Kratolin se posadil do křesla a přemýšlel, proč si Lily vlastně bral. Byla jako ti čokoládoví zajíčci, co se prodávají o Velikonocích. Sladká, ale dutá.

Zničehonic se dveře znovu rozletěly a do kanceláře se vřítil Kratolinův náměstek. Rozepnuté sako za ním vlálo a kravatu měl přehozenou přes rameno. „Radši zůstaň sedět,“ řekl udýchaně Kratolinovi. Sebral ze stolu dálkové ovládání a pustil televizi.

„...oběti. Hasičům se již podařilo oheň dostat pod kontrolu. Podle prvních odhadů dosáhnou škody na zpracovatelském závodu SeaFood Corporation výše minimálně v řádech statisíců korun. Vyšetřovatelé připustili, že oheň mohl založit neznámý žhář. Jde již o druhý rozsáhlý požár v Marviq Gee za poslední dva dny. Včera odpoledne tam vyhořel místní gumárenský podnik a černý kouř zahalil část města do naprosté tmy...“

Kratolin se natáhnul pro láhev whisky a zhluboka se napil.

* * *

Myst a Sandra, nyní již řádně posilněni, uháněli po silnici A4 na jih. Sandru oběd zmohl natolik, že usnula. Myst zapnul rádio a naladil stanici, kde právě AC/DC dohrávali jednu ze svých ztřeštěných písniček.

„A nyní stručný přehled zpráv,“ oznámil hlasatel. „Multimilionáři Frederiku Kratolinovi se dnes lepí smůla na paty. Jen několik hodin poté, co vyšla najevo jeho milostná aféra s poslankyní Amberlinou Keretovou, vyhořel v Marviq Gee jeden ze závodů Kratolinovy společnosti SeaFood. Rybáři na jihu země hodlají i nadále stávkovat a na dnešní odpoledne naplánovali demonstraci před úřadem vlády. Sovětská armáda prohrála další bitvu s radikálními islamisty na jihu Afghanistánu. A Myst se slečnou Sandrou brzy zemřou. Přejeme jim pomalé umírání a posíláme hezkou písničku.“ Načež Arthur Brown spustil Fire.

Sandra stále spala a na zprávy nereagovala. Myst se zděšením vypnul rádio. Pomyslel si, že šlo jen o přelud. Když však pohlédl na billboard po straně silnice, spatřil na něm oběšeného Gudona. O pár desítek metrů uviděl další tabuli, na které byla vyobrazená Jemia s proříznutým hrdlem. Na posledním panelu byl muž v bílém obleku a šviháckém klobouku. S lehce pozvednutým levým obočím a potutelným úsměvem mířil ukazováčkem na Mysta.

TEĎ JSI NA ŘADĚ TY! stálo na plakátu.



Václav Brachtl

DalšíPředchozí